Pouzdro na zásobníky PPS-43 Rusko originál

Detailní popis produktu

Pouzdro na 3 zásobníky pro sovětský samopal Sudajeva PPS-43 WWII SSSR Rusko originál

Originální sovětské plátěné vintage pouzdro na munici. Sumka pojme 3-článkové rovné zásobníky na 35 ran. Vyrobeny v období studené války v dobách paktu Varšavské smlouvy z odolného bavlněného plátna světle hnědé, nebo tmavě hnědé barvy.

Pokud houpete ikonickým samopalem sovětským Sudajeva PPS-43 a chcete odpovídající výzbroj, tohle pouzdro je skvělým originálním dílem vybavení, kde začít.

Tento legendární samopal byl vyvinut v Leningradu, zatímco Němci měli město v obležení během 2. světové války. Konstruktér A. I. Sudarev chtěl zbraň, kterou by bylo možné vyrobit ze zdrojů dostupných ve městě. Výsledkem byl PPS 43, který má velmi málo opracovaných dílů, jeho konstrukce závisela na jednoduchém lisování, svařování a nýtování. Návrh byl tak úspěšný, že byl přijat sovětskou armádou a široce používán během zbytku války. Ty jsou hojně vidět na obrázcích z východní fronty 2. světové války a jsou důležitou součástí sbírky z 2. světové války.

• WWII USSR Soviet Red Russian Army Original PPS-43 Box Magazines 3 cell Pouch Shpagin Sudaev submachine gun Ammunition Mag Bag Canvas.
• Originální plátěná sumka se třemi dělenými přihrádkami na 35-ranné zásobníky druhoválečného sovětského samopalu Sudajeva PPS-43.

• Sovětské muniční opaskové pouzdro na 3 rovné zásobníky.

• Horní plnění jednotlivých přihrádek zajištěné překlápěcí klopou se zapínáním na dva kožené řemínky s mosazným trnem.

• Nošení provlečené na opasku do maximální šířky opasku 60 mm pomocí dvou průvleků.
• Historický kousek z doby studené války.
• Vyrobeny v Sovětském svazu v průběhu 60. let 20. století, v době sovětské éry paktu Varšavské smlouvy.
• Materiál je z hrubého a odolného bavlněného plátna s koženými a mosaznými doplňky.
• Ideální pro Klub vojenské historie (KVH), válečné rekonstrukce, tematické akce, pro sběratele a reenactory, ale jsou také vhodné na běžné užívání.
• Ilustrativní fotografie číslo 2 se samopalem - zobrazen jiný design zapínání sumky, samopal se zásobníky není součástí, uvedena cena za 1 kus sumky.
• Zánovní stav (sumky jsou nepoužité v pěkném a zachovalém stavu, viz. fotografie, 2 barevné varianty, mohou nést stopy dlouhodobého skladování, vyřazené z armádních zásob).

Barva: světle hnědá khaki / tmavě hnědá khaki

Hmotnost: cca 173 g (±5%)

Materiálové složení: 100% bavlna (hrubé bavlněné plátno), kožené a mosazné doplňky

Rozměry: cca 29 x 19,5 x 4 cm (výška x délka x šířka)

Armádní originál Sovětské armády

Samopal PPS

Samopaly PPŠ-41 sice vyhovovaly pro použití u pěchoty, ale osádky vozidel, spojaři a další specialisté vyžadovali skladnější zbraň. V roce 1942 konstruktér Sudajev představil svůj samopal PPS-42, který měl namísto dřevěné pažby sklopnou kovovou opěrku, evidentně inspirovanou německým typem MP-40. Zbraň pracovala s dynamickým závěrem a vzhledem k jednoduché konstrukci vyžadovalam poloviční spotřebu materiálu a třetinový objem prací ve srovnaní s typem PPŠ-41. Po menší sérii PPS-42 následovala hromadná výroba zlepšené verze PPS-43, která pokračovala ještě několik let po válce nejen v SSSR, ale i v Polsku, Číně, Finsku atd.

PPS (rusky Пистолет-пулемёт Судаева / Pistolet-pulemjot Sudajeva, česky Samopal Sudajeva) je série sovětských automatických palných zbraní konstruktéra Alexeje Sudajeva. Byl určen zejména jako výzbroj výsadkových a tankových jednotek, kde měl nahradit méně skladný a těžší samopal Špagin PPŠ-41. Vyráběl se i v letech po druhé světové válce a byl používán v mnoha zemích světa.

Vývoj

• Tato materiálově nenáročná zbraň se začala vyrábět roku 1942 v primitivních podmínkách obklíčeného Leningradu pod označením Sudajev PPS-42. Tato verze byla vyrobena pouze v menším počtu kusů a v létě roku 1943 byla nahrazena vylepšeným typem Sudajev vzor 43 (PPS-43). Jen do konce roku 1943 bylo vyrobeno přes 46 tisíc kusů. Výroba byla zaváděna i jinde v SSSR a do konce války bylo vyrobeno okolo 2 milionů kusů.
• Po druhé světové válce byly přebytečné samopaly dodávány do spřátelených rozvojových zemí v Evropě, Asii i Africe. Samopal byl licenčně vyráběn v Číně pod názvem typ 54 a v Polsku jako wz. 1943 nebo wz. 1943/52 s dřevěnou pažbou. Ve Finsku probíhala výroba kopií v ráži 9 mm pod označením Konepistooli m/44 a tento finský model byl později kopírován i v Německu pod názvem DUX-53 a DUX-59.

 PPŠ-41 Špagin

• PPŠ-41 Špagin (rusky Пистолет-пулемёт Шпагина, pistolet-pulemjot Špagina, Špaginův samopal, zkratka ППШ) byl samopal sovětské výroby, jedna z nejproslulejších zbraní druhé světové války. Do výzbroje sovětské armády byl zaveden v prosinci 1940, široce používán byl zejména v zemích Varšavské smlouvy a rozvojových státech ještě dlouho po válce.
• PPŠ-41 byl pokračovatelem starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940. Tento nový typ byl navržen konstruktérem G. S. Špaginem, kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl Rudou armádou přijat v roce 1941, ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce 1942. Celkem bylo do roku 1947 vyrobeno přes 5 miliónů kusů, z toho drtivá většina v sovětských zbrojních závodech. Malá část samopalů válečné produkce (asi 10 000 ks) však vyšla z íránské kulometky v Teheránu.
• Samopal byl oblíbenou kořistí vojáků Wehrmachtu (WH), kteří ho oceňovali zejména v boji zblízka. Proto byl zaveden i v německé armádě jako MP 717(r) – „r“ v označení znamená russisch („ruský“) – případně upraven výměnou hlavně z MP 40 na náboj 9 mm Luger, upraven na používání zásobníku z MP 40 a označen jako MP 41(r). Samopal PPŠ-41 sloužil po válce v celé řadě armád, československou nevyjímaje. Poslední kusy byly z ČSLA pravděpodobně vyřazeny až na přelomu 50. a 60. let s nástupem nové kategorie vojenských zbraní – útočných pušek na náboj středního balistického výkonu, u nás reprezentovaných typem Sa. vz. 58. Licenčně se vyráběl v Číně a ve Vietnamu na jeho konstrukčním základě vznikl samopal K-50. Se svým typickým designem se pepeška stala jakousi ochrannou známkou a charakteristickým znakem vojáků Rudé armády, a dodnes je k vidění na mnoha obrazech, sochách a pomnících v zemích bývalého východního bloku.